Senioři už umí poskytnout první pomoc

“Mladší generace se učí od té starší”. Zavedené pravidlo jsme společně s Ústavem sociálního a posudkového lékařství při LFP UK stihli během třech čtvrtečních odpolední s úspěchem zbořit.

Když nás na jaře roku 2018 oslovil ústav s myšlenkou výuky první pomoci pro posluchače Univerzity třetího věku, nadšeně jsem jako zástupce spolku souhlasila. Po několika měsících jsem z původního entusiasmu vystřízlivěla, to když vyvstala otázka: “A jak chceme zaujmout dospělé lidi, když jsme doposud spíše orientovaní na učení v dětských kolektivech?” Výzva byla přijata. A tak jsme se mezi 22.listopadem a 6.prosincem roku 2018 dali do práce.

Ve třech dvouhodinových lekcích jsme posluchačům představili nejen náš spolek, ale především jim ukázali, že první pomoc dokáže poskytnou skutečně každý – nehledě na věk a možné indispozice. Jednoduché zvednutí telefonu a zavolání na dispečink zdravotnické záchranné služby může rozhodnout o přežití. Zástava krevního oběhu se nemusí týkat jen starších obyvatel, ale i těch mladých a nejmenších a že laické stlačování hrudníku při srdeční zástavě není nezvládnutelný olympijský desetiboj pro vysportované atlety, ale jednoduchá a mechanická opakující se činnost. Také jsme naše seniory naučili, že prevence nemocí je mnohdy účinnější, než samotná léčba.

Podařilo se nám vyvrátit několik mýtů, které kolují mezi lidmi, a nahradit je čerstvými informacemi.

Závěrečnou maturitu –  cvičný zásah s pěti stanovišťmi, kde si posluchači vyzkoušeli nově získané znalosti a praktické dovednosti – zvládli všichni na výbornou.

Jak se nám podařilo zaujmout dospělé lidi? Řekla bych, že s drobnými modifikacemi stejně, jako žáky a studenty. Že principy výuky, které stavíme na praktickém nácviku a jednoduchém vysvětlení teorie, mají uplatnění napříč všemi věkovými kategoriemi.

Na závěr bych ráda poděkovala našim členům za to, že si v nabitém programu našli čas a nadšení, a Ústavu sociálního a posudkového lékařství za důvěru nám vloženou.

Tenhle článek pro vás sepsala: Eva Pešková

Soutěž Odvážných Středoškoláků 2018

S.O.S. není jenom zkratka nouzového signálu, který se dá snadno poslat v  Morseově abecedě. Je to taky zkratka pro Soutěž Odvážných Středoškoláků, kterou pořádají dobrovolníci ze spolku Life Saving Support. Letos jsme pro dvanáct soutěžních dvojic připravili jedenáct modelových situací. A protože se každý rok snažíme soutěž inovovat, mohli si účastníci vyzkoušet i komunikaci se sebevrahem, který chce skočit z okna, ošetření novorozeněte, které nedýchá po snědení křupky, nebo zásah u dvou bezdomovců, které se aktivní kolemjdoucí snažila za každou cenu zachraňovat. Mimo novinky jsme pro účastníky připravili i kardiopulmonální resuscitaci, babičku v kavárně, která dostala cévní mozkovou příhodu, nebo uklízečku, která dostala záchvat křečí.

Za sebe bych hrozně chtěla pochválit naše figuranty, kteří pro soutěžící hráli zmatené, plačící, v šoku, agresivní, neodbytné a všechny další možné role, jen aby pro ně připravili co nejlepší atmosféru celé situace. Tak si to představte. Stanoviště č. 5 s názvem Nedráždi hada bosou nohou. Prvotní informace jsou kusé, pouze takové že se nacházíte na koleji, před společnou koupelnou. Odkud slyšíte jen hluk a křik. Dveře se najednou otevřou. Za nimi spatříte ženu, která je od krve a v ruce třímá velký kuchyňský nuž. Nekomunikuje, jen sedí a dívá se někam daleko za vás. Když konečně dorazí policie a paní zpacifikuje, můžete dovnitř za zraněnými. Na malém prostoru pánského záchodu nacházíte dvě osoby. Žena silně krvácí z ruky a nekomunikuje, muž je spavý, ale při vědomý a pořezaný na různých částech těla. I s takovým úkolem se museli účastníci poprat. A zvládli to na výbornou. Celou soutěž ale nejlépe zvládl tým ze Střední zdravotnické školy v Plzni.

A co se mi na tomhle typu soutěže líbí nejvíc? Že většinou nevyhrávají ti s největšími vědomostmi, ale ti, kteří jsou nejvíc sehraní, myslí hlavou a nebojí se být k figurantům empatičtí. I proto jsme letos nově udělili cenu figurantů, kterou vyhrál tým z Gymnázia Luďka Pika.

TJ.