Warning: Use of undefined constant REQUEST_URI - assumed 'REQUEST_URI' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /data/web/virtuals/175940/virtual/www/domains/lsszs.cz/wp-content/themes/generatepress/functions.php on line 73
Prosinec 2019 – Life Saving Support

Náš další AMOK

V loňském školním roce jsme rozjeli nevídanou spolupráci se Zdravotnickou záchrannou službou Karlovarského kraje. Díky tomu jsme přes tyto prázdniny vyslali 7 našich členů na praktické stáže, zúčastnili se jejich interních školení na zvládání MU s HPO (mimořádná událost s hromadným postižením osob – takový to, když nabourá vlak do autobusu a do toho spadne letadlo), a také jsme dělali figuranty na cvičení, o kterém skoro nikdo nevěděl. A o tom bych vám teď chtěla v krátkosti povyprávět. 

Je sedm ráno. Vyjíždím na tajné místo v Karlovarském kraji. V batohu mám oblečení na zničení, bundu a taky foťák, který s sebou tahám skoro vždycky. Co kdyby… 

Na stanovišti místní Horské služby, které pro dnešek simuluje i nemocnici, se scházím s dalšími členy spolku. Je nás celkem deset a tvoříme polovinu všech maskovaných figurantů. Na všech částech našich těl vznikají, pod rukami šikovného maskéra ze záchranky, otevřené zlomeniny, průstřely, postřely, pneumothoraxy, vyhřezlá střeva a také jeden infarkt. Dostáváme kartičky, kde je popis našich zranění, vitální hodnoty a k naší spokojenosti i vývoj stavu. Takže stav se může zhoršovat i zlepšovat a to se nám doopravdy líbí. Mam hrát mrtvolu, ale nakonec je figurantů víc než kartiček se zraněními, takže si beru do ruky foťák. Já věděla, že se vyplatí ho vzít s sebou. 

Cestou na místo míjíme policejní monitorovací vůz obklopený policisty v balistických vestách s dlouhými střelnými zbraněmi a taky spoustu vystrašených řidičů, kteří netuší, co se tady vlastně děje. Na místě budoucí mimořádné události se dozvídáme další informace. Ta nejdůležitější je o tom, kde se nachází stan s jídlem. Guláš můžeme jen pochválit. Po vydatném obědě jsme rozmístěni na pozice. Dnes představujeme skupinu turistů, kterou napadne dvojice pachatelů. Ti již mají na svědomí útok střelnými zbraněmi v sousedním státě a policie je několik hodin pronásleduje ze vzduchu, pěšky i po silnici. Dostanou se až k nám, kde naši skupinu, právě vystupující z autobusu, postřílí. Poté prchají do přilehlého hotelu. Z oken skáčou vyděšení hosté a z budovy jsou slyšet další výstřely. Na místě jsou mrtví a ranění. 

Policisté z pořádkové jednotky, kteří mají za sebou dosavadní pátrání dostávají informaci o napadení turistů, berou si patřičnou výzbroj a výstroj a jdou řešit nastálou situaci. Čekáte zásahovou jednotku? Vyčkávat je moc riskantní, policisté si musí se situací poradit sami. Po eliminaci obou pachatelů a zabezpečení místa události dojíždí na místo i ZZS, která si připravuje své stanoviště a vysílá třídící týmy. Policisté začínají nosit první raněné a odvádějí osoby označené jako nezranění, chodící. Figuranti se zhoršují podle plánu, a někteří i mimo plán. Hysterky jsou ve svém živlu. 

Když jsou pacienti vytřízení, tedy rozděleni do kategorií podle závažnosti jejich stavu, policisté se záchranáři se ujímají transportních pomůcek a nosí raněné. Ti jsou shromažďováni na takzvané retriáži, přetřízení. Tam jeden z přítomných lékařů všechny přinesené, případně přivedené pacienty zkontroluje, zhodnotí závažnost stavu a odešle je na patřičné stanoviště s odpovídající péčí, kde si je přeberou další zdravotníci. Stojím poblíž retriáže a za chvilku slyším: “Chlapi tohohle nám složte tady, hlavou sem prosím, … jestli chcete další transportní pomůcky tak tohohle člověka vyložte na červených a vemte si tu desku co má pod sebou.” Otočím se a týpek od horské služby už volá na další policisty kam složit dalšího raněného. Jako hustý. Je to jen další důkaz toho, že člověk nemusí mít přemíru vzdělání, stačí jen koukat kde je potřeba pomoct a nebát se do toho jít. Klobouk dolu!

Po ošetření jsou první pacienti odsouváni vrtulníky Letecké záchranné služby, další jsou nakládáni do vozidel ZZS. Vedoucí odsunu má plné ruce práce, mnohdy na něj mluví naráz dva lidi a ještě dispečerka na druhé straně vysílačky. I tak se daří zraněné odsouvat celkem plynule, i když občas trochu chaoticky. V jednu chvíli si ale vedoucí lékařka zásahu všímá pacienta, který tam původně nebyl a teď tam najednou je. Ptá se ho, co jej bolí a proč neprošel přetřízením. Byl zařazen jako zelený, nezraněný, ale pro bolest na hrudi byl odeslán směrem k záchrance, kde si sedl a čekal až si ho někdo všimne. Lékařka tuší zradu a chce natočit EKG, které potvrzuje, že pacient má akutní infarkt myokardu. “A doprdele,” ujede lékařce slovo, které přesně vystihuje celou situaci. 

I tento pacient je ale nakonec zaléčen a převezen do “nemocnice,” kam směřovali všichni ostatní. Tam pro nás tohle cvičení maskováním začalo a také odmaskováním skončilo. 

Hodnocení po mě nechtějte, na to jsou tu jiní odborníci. A i když by někteří zranění pravděpodobně vlivem podaných léků viděli draky (slovy jednoho figuranta: “Víte, že se tady střílelo?” “Ser na střelbu, vidíš toho draka?”), cvičení jsme si užili. 

Zdravotnické záchranné službě Karlovarského kraje děkujeme za pozvání a těšíme se na další spolupráci!