Zprávy z akcí

Poslední víkend v září se dva naše týmy zúčastnily záchranářské soutěže Rozkoš Rescue. Byli jsme rádi, že nám koronavirus úplně nezabránil, aby se soutěž konala, nicméně nutno říct, že z původních 30 týmů se nás v České Skalici sešlo jen 13. Soutěž provázelo mnoho opatření včetně roušek, rozestupů a litrů dezinfekce. K tomu všemu nám opravdu počasí nepřálo, dorazili jsme za neustávajícího deště a předpověď na víkend nebyla optimistická. Zrovna naší skupině na chatce nešlo topení. Pátek tedy skutečně příliš pozitivní nebyl.. 😀

Ale přes to všechno jsme byli rádi, že na soutěži vůbec můžeme být. Pomalu jsem se začali přesouvat na připravená stanoviště. V pátek proběhly celkem 4 úkoly, v sobotu 10. Názvy stanovišť byly důmyslné – „Důvěřuj ale prověřuj“, „Boršč“, „Vidím nevidím“, „Podvodnice“. Naivně jsme se snažili domýšlet, co by nás tak mohlo čekat, ale většinou marně. Až zpětně nám došlo, co měl název znamenat. Já, jakožto medik ve 3. ročníku s nulovou praxí na záchrance, jsem byla hozená do vody a vyzkoušela si práci na dispečinku. Musím přiznat, že mě opravdu dost překvapilo, že jsme nakonec dostali pochvalu. Na stanovišti byl pán s anafylaktickým šokem a já musela jeho malou dceru navést, aby mu zvládla do těla vpravit injekci adrenalinu. Zbytek týmu to taky zvládl na jedničku a nemuseli jsme pána resuscitovat. Tohle stanoviště bylo jedna z mála, které se nám povedlo bez většího zaváhání, ve zbytku ještě máme stále co pilovat. Ale o tom soutěž je. Dál na nás čekalo řešení hypoglykemie u pána s cukrovkou, zástava krvácení u pokusu o sebevraždu, krvácení kvůli vibrátoru, pneumotorax, resuscitace tonoucího dítěte, případ, kdy jsme resuscitaci naopak museli přerušit, a samozřejmě každoroční obávané hromadné postižení osob. Často nám byla vytýkána špatná komunikace v týmu (na které skutečně musíme zapracovat), ale byli jsme i potěšeni pochvalou. Pro mě osobně je největší úspěch, že jsme si s případem vždy dokázali poradit.

Co bych ještě vypíchla je právě případ, kdy jsme resuscitaci přerušili, protože jsme u paní našli zdravotnickou dokumentaci, kde je uvedeno, že je v terminálním stádiu rakoviny. Nikdy předtím by mě nenapadlo se po tom pídit. Tady byla obzvlášť důležitá komunikace s pozůstalým, který to vůbec nenesl dobře a bylo těžké mu vysvětlit, proč se ji nesnažíme zachránit. Za zmínku ještě určitě stojí již zmíněné stanoviště HPO (hromadné postižení osob), které bych popsala slovem „chaos“. Jednalo se o naše poslední stanoviště. Byli jsme už unavení, pobíhali jsme z místa na místo. Zranění, kteří nám mohli utíkat, utíkali. Ti, kterým to zranění nedovolovalo, se o to aspoň snažili. Bylo těžké mít přehled o situaci.

Večery jsme vždy trávili bouřlivou diskuzí co, kdo, jak a proč udělal a co měl udělat jinak. A vzhledem k pocitové teplotě 5°C, jsme se hřáli u svařáku nebo teplého čaje. V neděli bylo vyhlášení, focení a hlavně loučení s celou akcí. My se umístili 6., našemu druhému týmu uteklo o pár bodů 3. místo a byli 4. Pro mě to byla první soutěž vůbec, takže já byla s výsledkem spokojená a dostala jsem krásnou červenou baterku. Co víc si přát. Pak jsme se zase všichni vydali do svých domovů, doufajíc, že se současná situace s Covid-19 uklidní a my budeme moci zase vyrazit soutěžit a ukázat, co jsme se z Rozkoše dokázali naučit.

[foogallery id=”845″]

Medici a záchranáři se i o prázdninách, a v době zkouškového před prázdninami, účastnili spousty akcí, kde učili první pomoc a zajišťovali zdravotnický dozor. Výběr těch zajímavějších přináším v následujícím článku.

I příslušníci celní správy by měli umět kvalitně poskytnout první pomoc a tak jsme pro ně připravili celodenní školení se spoustou modelových situací. Po rychlém úvodním vysvětlení základních principů první pomoci jsme s celníky projeli ještě správný postup resuscitace, kde ale nebylo moc vysvětlovat, protože všichni přesně věděli, co mají dělat. Při modelových situacích si museli tito muži a ženy v uniformě poradit nejen s resuscitací v úzkém prostoru schodiště, ale i se sraženým chodcem v bezvědomí, pobodanou rusky mluvící ženou, postřeleným kolegou, řidičem s infarktem myokardu a dalšími interními stavy. Milým zjištěním byla ochota všech příslušníků se zapojovat, učit se novým věcem a řešit modelové situace. Za což jim osobně velmi děkuji.

Z dalších festivalů a akcí jste nás mohli vidět na Dni Heleny Zavázalové, Dětském dni Porsche Plzeň, Májovém puchýři na Šídlováku a dokonce i v sousedním kraji v Nové Roli. Na některých akcích jsme jen učili první pomoc, jinde zase maskovali děti, nebo předváděli, co umíme a co máme za vybavení. Jedním z takových dní byla i evakuace základní školy v Nové Roli na Karlovarsku, kde jsme dětem ukázali ošetření osoby nadýchané zplodinami a činnost při dopravní nehodě od začátku do konce. Pro děti jsme si připravili i maskovaná poranění a krátký seminář první pomoci. Vzhledem k tomu, že na akci se dětem prezentovali i hasiči a policisté, vznikl pro ně vlastně takový malý den se složkami IZS.

To že jsou děti akční při všech našich školeních a ukázkách už víme. Větší problém je občas s rodiči, které někdy musíme i nutit k tomu, aby si zopakovali základní resuscitaci, či se zeptali na to, co je zajímá. Na jedné akci naši medici vymysleli báječnou fintu: „Paní/pane, jestli máte řidičský průkaz tak byste to měli vědět, tak mi to pojďte aspoň ukázat.“ Lidé z ulice tak často přišli na to, že už se vlastně resuscituje trošku jinak, než jak se to učili a že se toho vůbec nemusí bát. Jindy nás zase překvapili naši senioři, kteří byli natolik akční a zaujatí, že jsme se jich málem nemohli zbavit. Hlavně tedy, když zjistili, že jim zvládneme s naším vybavením změřit i tlak nebo hodnotu glykemie.

Jedno hezké odpoledne jsme také strávili s dětmi z příměstského tábora v Techmania science center Plzeň. Vysvětlili jsme si základní resuscitaci, ukázali dětem, jak se dělá tlakový obvaz, jak se chovat k člověku s infarktem myokardu, nebo jak zafixovat zlomenou nohu. V jednu chvíli se naše figurantka svalila na zem a předvedla ukázkový epileptický záchvat, který děti hravě vyřešily. Třešničkou na dortu byli naši maskéři, kteří dětem vymysleli roztodivná zranění, od krvácení, po zapíchnutá párátka v ruce.

Ostatně všechno, co jsme přes prázdniny dělali, je možné zhlédnout v naší galerii pod článkem.

[foogallery id=”575″]

Dne 21. 5. se uskutečnilo historicky zatím největší cvičení integrovaného záchranného systému v Plzeňském kraji, situované v příhraničním Rozvadově a ani my jsme tam, tentokrát v roli figurantů, nemohli chybět. V rámci mezinárodní spolupráce se zúčastnili záchranáři, hasiči a policisté nejen z Plzeňského, Středočeského či Jihočeského kraje, ale také z Bavorska. Kromě “tradičních” zásahových složek se cvičení zúčastnila i pořádková služba PČR, nebo třeba 3 různé Letecké záchranné služby.

Nejen záchranáři, ale i figuranti sehráli důležitou roli v simulované srážce kamionu s davem demonstrantů. Zraněných bylo celkem přes 250, mezi nimi nechyběli ani členové našeho spolku, kteří zde sehráli různé stavy, od lehkých poranění, až po zranění neslučitelná se životem.

Pro nás, figuranty, cvičení znamenalo skvělý náhled do řešení mimořádných událostí s velkým počtem zraněných. Byli jsme překvapení, že, i přes obrovský chaos na místě takové katastrofy, to všechny složky IZS zvládly bravurně a těšíme se na další pokračování příští rok. Zásah se vydařil a jistě vedl k posílení mezinárodní spolupráce integrovaného záchranného systému v případě hromadných neštěstí.

V následující galerii můžete zhlédnout pár momentek těsně před začátkem celé situace. Některé záběry mohou být  krvavější, proto upozorňuji předem – jen pro silné žaludky.

[foogallery id=”530″]

Letošního jubilejního 10. ročníku metodického cvičení záchranářských družstev SOS extreme, který se konal o víkendu 27. – 29. dubna v oblasti Brd se účastnily hned 3 týmy z našeho spolku.

Soutěž začala noční etapou, kdy si týmy ve spolupráci s ostatními složkami IZS musely poradit s náročnou hromadnou dopravní nehodou v tunelu, kde kromě několika osobních vozidel došlo i k havárii eskortních vozů vězeňské služby převážejících vězně. Celkem bylo na místě namaskováno přes 130 zraněných figurantů, které týmy musely roztřídit dle závažnosti poranění, ošetřit a dopravit do nemocnice.

Téměř bez oddychu vyrážely týmy v brzkých ranních hodinách na denní etapu. Na trase dlouhé bezmála 39 km na záchranáře čekalo celkem 10 stanovišť zaměřených na přednemocniční neodkladnou péči, jejichž předlohou byly reálné výjezdy a které prověř

ily jak zdravotnické, tak i technické schopnosti zasahujících. Týmy si tak vyzkoušely mimo jiné: resuscitaci v terénu, záchranu tonoucích z vody, fyzicky náročnou záchranu na laně, domácí násilí, traumata, intubaci či navrtání intaoseálního vstupu. Na trati je mimo náročného terénu čekalo i mnoho překá

žek ve formě spadlých drátů vysokého napětí, automobilu který sjel do rybníka, či požáru haly, ze které hasiči vytáhli popáleného člověka i zraněného hasiče.

V neděli se pak konalo slavností vyhlášení výsledků v Barokním sále Skalka, přičemž týmy z LSS se umístily na 7. , 11. a 16. místě.

Pár fotek v následující fotogalerii:

[foogallery id=”472″]